Většina rodičů si pořídí dítě s pocitem, že z něj jednou bude uznávaný lékař, vědec, bohatý politik a další úspěšné osobnosti. Jednou z nejhorších verzí pro dítě je představa rodičů o vrcholovém sportovci.

Cílevědomý rodič

Takový cílevědomý rodič nenechá nic náhodě. Hned, jak dítě začne dělat první krůčky, poukazuje na to, jak v něm je vidět jasný fotbalista, hokejista nebo atlet. Dítě hned ve čtyřech letech přihlásí na hokej. Maličký sotva udrž hlavu s těžkou helmou v rovnováze. Dokonce byl problém na jeho malou nožičku sehnat brusle! To však nevadí, cílevědomý rodič je spokojen. Dítě začne denně docházet na tréninky, i když vlastně vůbec netuší, k čemu je to dobré. Jediná útěcha pro rodiče může být, že se jeho ratolest ještě neumí snu rodiče vzepřít. Doma mu neustále hustí do hlavy, že jednou bude skvělý hokejista, k narozeninám dostává dort v podobě hokejového hřiště a tatínek s ním každý večer chodí na hokejové zápasy. Jak dítě roste, tak si čím dál míň dokáže představit život bez hokeje. Je mu to vtloukáno do hlavy už od čtyř let, je mu to souzeno! Mohl by snad vůbec víkend vypadat bez ranního vstávání a tréninků, někdy i následných cest po republice kvůli zápasům?

Co říká psycholog?

Je jasné, že vrcholový sportovec začíná se svým sportem nejpozději v začátcích puberty. A je taky více než zřejmé, že málokterá čínská vrcholová gymnastka si ve třech letech vymyslela, že jednou bude svou zemi reprezentovat na olympiádě v moderní gymnastice. Tudíž ano, za vším musíme hledat rodiče. Pokud se nám v dítěti i přes jeho pubertu podaří zanechat dojem, že by se sportem mohlo v budoucnu živit, máme vyhráno. Pokud se však dítě v době, kdy už umí projevit svůj vlastní názor, vzbouří, nesmíme ho do sportu nutit. Dítě nakonec začne tréninky sabotovat, v horším případě mu znechutíme sport celkově.

Všeho s mírou

Pokud chceme, aby se naše dítě udržovalo a mělo dobrou fyzickou kondici, stačí ho pouze zájmově přihlásit na lehkou atletiku nebo do sokola. Rozhodně v něm nemusíme budovat vrcholového sportovce. Také bychom dítěti neměli dávat naděje. Musíme zůstávat vždy realisty a dát mu jasně najevo, že ne každý se sportem může živit.