Mnozí z vás si jistě řeknou, že lovení ryb je nekonečná otrava, kdy člověk jen sedí na zadku a nic nedělá… To je ale omyl, vážení! Bude jen málo lidí, které napadne, že rybaření je velice obtížné. No ještě aby ne! Sedět celé hodiny v naprostém tichu a upírat oči na ten zatracený splávek, který se ne a ne rozhoupat, je zkrátka úmorné! Ale ten záchvěv radosti, ten triumf, to zadostiučinění, když se konečně rozkomíhá, je nepopsatelný. Doslova extatický!
Adrenalin? U rybaření? To jako vážně?
Ano. Právě u něj! Když už tedy pevně chytáte do obou rukou svůj prut, abyste zasekli háček, nesejde vám z mysli jedna jediná myšlenka. A totiž:
„Bože, dej, ať jsem tady neseděl devět hodin zbytečně!“
Jste náhle propocení, roztěkaní a velmi nejistí! Bude to čudla? Budou se vám ostatní kolegové rybáři posmívat za tak malý úlovek a vy prostě přijmete porážku, hodíte nebohou mřenku zpět do zakalených vod a odplížíte se se sklopenýma ušima? Bude to macek? Bude to ta obrovská štika, pověstná v celém rybníku, která váží nejméně metrák, a urve vám vlasec?
A v tom to celé vězí! Ve volbě správného vlasce! Protože pak vám nepomohou ani všichni svatí; vlasec se zkrátka přetrhne a je vymalováno! Na rybí karbenátky můžete okamžitě zapomenout!
Pečlivost se vyplácí v každém oboru – a rybolov není výjimkou!
Proto buďte pečliví nejen při výběru samotného prutu, ale i při volbě vlasců. Nikdo není expert a jen málokdo ví, po čem sáhnout. Zvláště pokud se rybaření věnujete pouze rekreačně a nechcete rybařit závodně! Cože? Že se v tom závodit nedá? Ale jděte! Vždyť první knihu o sportovním rybolovu napsala už řádová sestra Juliana Bernersová v Anglii roku 1496!
Pokud však o rybolov jako o sport nestojíte, vybrat správný vlasec může být panečku kumšt!
Pokud si však pozorně pročtete tento článek: , nic už vás nepřekvapí!